Expert z Moskvy: Rusové nechtějí posílat své chlapce do zákopů

„Válka stále hrozí. Možná jsme v nějaké přechodné fázi. Ale otázkou je, jestli bude mít ruský prezident Vladimir Putin pocit, že Západ je připraven na nějaké ústupky. Ačkoli i malé. Myslím si, že Putin rozumí tomu, že Západ nemůže akceptovat, že už nikoho nepřijme do NATO,“ zhodnotil pro Pravdu současný vývoj Andrej Kolesnikov z Carniegeho centra v Moskvě.

Ruský prezident Vladimir Putin během projevu na ministerstvu vnitra.
Je na ruské straně prezident Putin jediný, kdo činí rozhodnutí? Dá se říci, jestli poslouchá někoho, co se týče vývoje v souvislosti s Ukrajinou?
Zevně je velmi náročné dostat se do blízkosti Putina. Můžeme spekulovat, kdo je u prezidenta, když dělá rozhodnutí, ale budou to jen naše představy. Je však evidentní, že Putin má konečné slovo. Viděli jsme to v roce 2014 při krymské kampani. Bylo to Putinovo osobní a emocionální rozhodnutí. Problémem je, že nikdo se mu nemůže postavit. A vypadá to tak, že k Putinovi nepronikají ani alternativní scénáře vývoje. Pravděpodobně to lze připsat tomu, jaký uzavřený autoritativní režim za 20 let vytvořil.

S kým tedy Putin alespoň mluví o Ukrajině?
Ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov mu podává zprávy, jako by diplomacie mohla pomoci Rusku dostat se z této slepé uličky. Pokud má Putin nějaké skutečné přátele, asi mezi ně patří ministr obrany Sergej Šojgu. Prezident s ním tráví čas. Pro Putina jsou jistě důležití lidé, jako jsou tajemník Rady bezpečnosti Nikolaj Patrušev a šéf tajné služby FSB Alexander Bortnikov. Patří mezi takzvané siloviky. Ideologicky mají k Putinovi velmi blízko. V ekonomické oblasti to vypadá tak, že prezident poslouchá lidi od premiéra Sergeje Mišustina. Předseda vlády je technokrat posedlý digitalizací a nesleduje žádnou propracovanou ekonomickou ideologii. Podporuje však zásahy státu do hospodářských procesů.

Někteří pozorovatelé ruské politiky tvrdí, že současný systém rozhodování založený na vůli Putina je ještě více personalizovaný než v dobách Sovětského svazu. Jak to vnímáte vy? Komunistická strana měla během existence SSSR alespoň formální struktury jako politbyro, nyní nic takového neexistuje.
Je to zajímavá teorie. V dobách SSSR byl systém rozhodování samozřejmě také velmi uzavřen. Ale dokumenty z té doby ukazují, že politbyro kolektivně manažovalo stát. Generální tajemníci strany jako Leonid Brežněv v tom určitě hráli zásadní roli. Ale rozhodnutí měla kolektivnější charakter. Putinův systém je osobnější. Jeho myšlení ovlivňuje názory jeho nejbližšího okolí. Myslím si, že v Rusku je v tuto chvíli opravdu personalizovanější systém moci než v minulosti.

Zejména v posledních dnech jsme sledovali, že různé zprávy o možné ruské invazi pronikaly z tajných služeb a diplomatických kruhů do médií. Kreml tvrdí, že Západ rozpoutává válečnou hysterii. Na druhé straně se říká, že to může být snaha odradit Putina, aby něco na Ukrajině udělal. Západ mu takto dává najevo, že ví, co plánuje. Jak to hodnotíte?
Druhá verze zní docela přesvědčivě. Bývalý americký zvláštní vyslanec pro Ukrajinu Kurt Volker pro nezávislou televizi TV Dožď řekl, že poslední věcí, kterou by chtěl Putin udělat, by bylo zahájit válku podle časového harmonogramu USA. Ruský prezident musí jednat zcela opačně. Zveřejněné informace možná momentálně pomohly odvrátit invazi. Ale myslím si i to, že diplomatické snahy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, německého kancléře Olafa Scholze, britské ministryně zahraničních věcí Liz Trussové či jejího kolegy ministra obrany Bena Wallecea nebyly zbytečné. Z psychologického hlediska je pro Putina důležité, aby byl v centru dění. Chce vidět, že lidé přicházejí k němu. Je jako car, nenavštíví Západ, ale čeká na to, že lídři největších evropských zemí přijdou za ním, aby odvrátili válku, aby si s ním promluvili. A asi je to nástroj, jak zabránit konfliktu. Je lepší s Putinem mluvit. Chce cítit, že je víceméně na úrovni nejsilnější země na světě a nejmocnější osoby. Vždyť americký prezident Joe Biden si s ním chce povídat a setkávat se. Byl to jeden z jeho cílů. Vždyť Západ se poslední dva měsíce zabývá jen Ruskem a neřeší ani vlastní problémy.

Když jsme zmínili úniky informací, myslíte si, že západní tajné služby mají nějaký zdroj, který má přístup k Putinovi?
Je velmi složité na to odpovědět. Ve skutečnosti o tom opravdu nic nevíme. Ale je to dobrá otázka. Z technologického hlediska se to týká toho, jak Západ tyto informace získává, což je zdrojem jejich možného úniku. V minulosti jsem pracoval v deníku Novaja Gazeta, ve kterém jsme dělali velmi dobrou investigativní práci. Věděl jsem o zdrojích z vojenských kruhů a od siloviků, které byly připraveny podělit se o informace.